Viktor Votruba
Hospodářské noviny, 30. 4. 2021
Obléknout si lovecký oděv, obout pevné boty a vyrazit do lesa na srnce nebo divoká prasata. Na čekanou nebo na šoulačku, kdy se lovec nepozorovaně blíží na dostřel ke své kořisti. Jen si místo pušky vzít s sebou luk a šípy.
V Česku je takový způsob lovu dosud nelegální, poslanci se ho ale snaží dostat do novely zákona o myslivosti, o které nyní jedná sněmovna. Pokud návrh schválí, připojí se Česko k 24 evropským zemím, kde se lukem lovit smí. Zatím bylo pro české lovce nejblíž Slovensko.
„S prosazením možnosti lovu lukem jsme zatím nejdál, co jsme kdy byli,“ uvedl Alexandr Vrága, předseda Klubu lovecké lukostřelby.
Zahrnout tuto možnost do mysliveckého zákona navrhl poslanec Petr Pávek (STAN). Do lesů by se díky tomu dostali vedle myslivců i lukostřelci, více lovců by pomohlo snižovat přemnožené srnce a divočáky. Ti požírají mladé stromky a ničí tak celé porosty, což komplikuje především výsadbu listnatých stromů. Okusováním kůry znehodnocují i vzrostlé stromy. Divoká prasata navíc rozrývají půdu a roznášejí prasečí mor. Lesníci vyčíslují každoročně škody na několik miliard korun.
Legalizovat lov lukem se Vrága snaží už od roku 2012. Zpočátku narážel na odpor, teď jej vystřídalo pochopení. Ve sněmovně už návrh získal podporu zemědělského výboru. Ostatní důležitá místa, jako výbor pro životní prostředí a ministerstva zemědělství a životního prostředí k němu zaujala neutrální stanoviska. Stejně jako Českomoravská myslivecká jednota, jejíž součástí Klub lovecké lukostřelby je.
„Někteří naši členové by této možnosti lovu rádi využili, názor je ale nejednotný, proto zachováváme neutrální stanovisko. Na Slovensku je povolen lov lukem v oborách. V tom bychom mohli hledat inspiraci,“ řekl Vlastimil Waic z tiskového oddělení myslivecké jednoty. Ta podle něj souhlasí s názorem Evropské lovecké federace, která se loni v září usnesla, že lov lukem je vyhovujícím doplňkem k lovu s palnou zbraní.
Obavy kritiků, že by lukostřelci způsobovali zvěři zbytečné utrpení, třeba tím, že by ji špatně trefili a zvíře by odběhlo se zabodnutým šípem, se snaží Vrága rozptýlit. Podle něj takové riziko není větší než u myslivců, kteří puškou také mohou minout. Lukostřelci by stejně jako myslivci museli dodržovat řadu pravidel – mít lovecké zkoušky, lovecký lístek a povolení honitby. Dokonce i šípy by museli mít označené identifikačním číslem.
Návrh počítá i s tím, že by lukostřelci museli každý rok či dva skládat střelecké zkoušky. Což myslivci nemusí. „Umím si představit, že by lov lukem byl povolen pro vycvičené střelce, kterým nebude vadit pravidelná kontrola schopností. Ostatně, to by neškodilo ani některým střelcům z palných zbraní,“ konstatoval Vlastimil Hart, vedoucí katedry myslivosti Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.
Podporovatelé lovu lukem prohlašují, že účinek loveckých šípů je dostatečný a způsobuje zvířeti jen minimální utrpení. Raněné zvíře po zásahu šípem rychle vykrvácí. Hart ale upozorňuje, že pro to neexistují žádné vědecké výzkumy. „O žádném nevím, žádný jsem nenašel ani v databázi vědeckých prací Web of Science. Můžeme jen spekulovat, jaké účinky jsou,“ uvedl. Palné zbraně, tedy lovecké pušky, mají podle něj výhodu, že jejich kulky mají devastační účinek i v případě, kdy střelec nezasáhne cíl přesně. Klub lukostřelců se ale odkazuje na studie, které si nechala zpracovat jejich evropská federace. Z nich lov lukem vyšel dobře.
„Lovecké šípy fungují skvěle, musí ale zasáhnout velké tepny a orgány. Při zásahu mimo je účinek diskutabilní a z mého pohledu mnohem nižší,“ upozornil Hart. „obávám se, že při lovu lukem bude mnohem více postřelené zvěře v přepočtu na ulovené množství,“ varoval. Připomněl ale i to, že lukostřelci, které poznal, by na zvíře nikdy nevystřelili, dokud by si nebyli jisti přesným zásahem.
Přísný trénink a zkoušky od lovců očekává i Vrága. Legalizace lovecké lukostřelby by navíc podle něj mohla snížit množství amatérů, kteří do lesa se šípy vyrážejí. „Už několikrát jsem se vyjadřoval k případům, kdy někde pobíhalo zvíře se zapíchnutým šípem. V 99 procentech se jednalo o šíp z kuše, navíc většinou s terčovým hrotem. Za tím stojí amatéři, kteří si jen zkouší vystřelit na zvíře a my takové činy odsuzujeme,“ zdůraznil předseda Klubu lovecké lukostřelby.
Jeho klub má nyní čtyři desítky členů, kteří jezdí lovit do zahraničí. Pokud by zákon povolil lov lukem i v Česku, Vrága předpokládá, že by o něj projevily zájem stovky lidí. „Nikdy to nebude masová záležitost, lov lukem je dost náročný. Vyžaduje trénink i zkušenosti,“ upozornil. A zmínil právě šoulačku, nepozorované přiblížení ke zvěři. „Musíte umět dostat se k ní na pár desítek metrů. Není to jako sedět na zatepleném posedu a střílet se zaměřovačem či termovizí,“ vysvětlil.
Lov lukem nerozporuje ani Státní veterinární správa, jen upozorňuje na nutnost změny zákona. Nejen toho mysliveckého, ale také zákona na ochranu zvířat proti týrání. „V něm je nyní lov lukem a samostřílem výslovně uveden mezi zakázanými způsoby lovu volně žijících zvířat,“ připomněl Petr Majer, mluvčí veterinární správy.
