Na kance s lukem a šípy. Zvýší se počet lovců zvěře díky novele zákona?

Eliška Nová | Lidovky.cz

Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není, jasný pane. Popelka ještě s lukem střílet mohla, dnešní myslivci to mají zakázané. Lovení zvěře pomocí luku je ale nyní opět na stole. Konkrétně na tom poslaneckém. Novela zákona o myslivosti prošla prvním čtením.

A jedním z pozměňovacích návrhů je i to, aby myslivci mohli znovu používat k usmrcení zvěře šíp. Navrhuje to poslanec za STAN Petr Pávek. „Lukostřelba je od října 2019 legální již ve 24 evropských zemích a představuje tradiční a férový způsob lovu,“ uvádí Pávek v odůvodnění jako jeden z argumentů.

Návrh způsobil řadu nevole, faktem ale je, že Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), ministerstvo zemědělství, ale i ministerstvo životního prostředí (MŽP) zastávají k návrhu neutrální stanovisko. „Lov lukem není v rozporu s předpisy v oblasti ochrany přírody. Podle směrnice o stanovištích je na úrovni EU omezeno pouze použití kuše. A současně nejde o způsob lovu, který by byl významně problematický z hlediska welfare,“ vysvětlila stanovisko MŽP jeho mluvčí Dominika Pospíšilová. Podle rezortu tak lov lukem nenarušuje životní pohodu zvířat.

Debata běží především o tom, zda lov lukem nezpůsobí, že zvířata budou při umírání víc trpět.

Mechanismus účinku střely z palné zbraně a šípu je skutečně odlišný. Nedá se však říct, která zbraň vychází lépe. „Přímé srovnání nevychází jednoznačně a dobré argumenty mají jak příznivci lovu lukem, tak příznivci lovu palnou zbraní. Obecně lze říci, že lov lukem je náročnější na dovednosti lovce,“ uvádí mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Vlastimil Waic.
Jedním z hlavních důvodů, proč by se zákaz lovu lukem měl zrušit, je podle Pávka to, že by to přispělo k redukci přemnožené zvěře. A to proto, že by se díky tomu stala myslivost atraktivnější pro mládež i pro lidi, kteří by se jinak k myslivosti nedostali. Klesající počet myslivců, který je ale fenoménem skoro v celé Evropě, podle Pávka představuje jednu z hlavních příčin přemnožené spárkaté zvěře a také volného šíření invazních druhů. S lukem je podle něj také snazší lovit v příměstských oblastech, protože neobtěžuje lidi hlasitými výstřely.

Jenže eliminace zvěře, která například zabraňuje obnově lesů, protože malé stromky okusuje, není zcela platným argumentem. Podle mluvčího ČMMJ Vlastimila Waice je myslivců, kteří by chtěli lovit pouze lukem, minimum. „V celkových statistikách ulovené zvěře se povolení lukem pravděpodobně nijak neprojeví,“ říká Waic. To, že by se to na stavu zvěře v lesích nějak projevilo, si není jisté ani ministerstvo zemědělství. „Lov lukem je prováděn na kratší vzdálenost a je potřeba znalostí, zkušeností a fyzických schopností pro úspěšný výsledek,“ uvádí mluvčí rezortu zemědělství Vojtěch Bílý.

Pokud by návrh prošel, vyhláška by stanovila podmínky lovu lukem. A také to, že zájemci by museli absolvovat zkoušky. „Součástí podmínek je získání licence IBEP (zbrojní průkaz na luk, pozn. red.) i podmínky pro použitou zbraň. Vedle toho musí být samozřejmě držitelem loveckého lístku jako ostatní myslivci,“ vysvětluje Waic. Lovci by nesměli používat šípy, které nejsou nesmazatelně a čitelně označeny číslem loveckého lístku, museli by střílet zvěř šípy s loveckým hrotem.

Předseda Klubu lovecké lukostřelby, který spadá pod ČMMJ, Alexandr Vrága uvádí, že ten, kdo bude chtít lovit lukem, bude muset být v prvé řadě členem ČMMJ. Pokud si někdo podá přihlášku, klub bude ověřovat například i to, zda se dotyčný neprovinil proti zákonu o myslivosti nebo proti zákonu na ochranu zvířat proti týrání.
Samotný výcvik by měl trvat rok. „Zájemce se bude u nás učit pod dohledem zkušeného lukostřelce, který už má licenci. Je nás v republice asi dvacet, já působím i jako mezinárodní instruktor,“ popisuje Vrága. Po roční praxi budou následovat zkoušky. Nejdříve by bylo potřeba splnit teorii, teprve pak je na řadě praktická část. Zkouška je obvykle třídenní. Pravidla jsou podle něj přísná, selektivní a ukáže se, kdo to myslí vážně. „Nechceme, aby po lese běhali nějací dobrodruzi a dělali si ze zvěře živé terče. Lov lukem je umění, zrovna tak jako třeba sokolnictví,“ uvádí instruktor.

Sama ČMMJ vnímá lov lukem jako doplněk k lovu palnou zbraní. „Například na Slovensku je povolen lov lukem v oborách. V tom bychom mohli hledat inspiraci pro případné legislativní změny i v Česku,“ líčí Waic. Obavu, že by kvůli tomu došlo k nárůstu pytláctví, protože luk není slyšet, myslivecká organizace nemá.
„Jen těžko si lze představit, že pytlák, který se chystá nelegálně lovit zvěř, předtím zvažuje, jestli ji bude lovit povoleným či zakázaným způsobem lovu. Pokud pytlák chce a umí lovit lukem, bez pochyby to dělá už dnes – stejně jako již dnes využívají jiné zakázané způsoby lovu,“ vysvětluje mluvčí ČMMJ.

Vrága uvádí, že lov lukem moc nevýhod nemá. Je to podle něj lov z očí do očí a vylučuje omyly, které se mohou stát při lovu na velké vzdálenosti. „Lovíme na několik metrů, jsme díky tomu schopní zvěř dokonale přečíst a víme, že nelovíme kus, který není vhodný, tedy třeba takový, že má být zachycený k další reprodukci. Okamžitě po výstřelu jsme schopní bez jakýchkoli optických pomůcek vidět, jak byla zvěř zasažená,“ říká Vrága.
A jestli zvíře víc trpí? Podle Vrágy je to nesmysl. Uvádí, že byly vypracovány studie, aby ověřily, zda je lovecká lukostřelba v souladu s evropským právem. Analyzovaly a pitvaly se tisíce kusů zvířat, dělaly se rozbory krve na stresové hormony. „Jeden z výstupů je, že zvěř, která byla ulovená lukem vykazovala v krvi nulové hodnoty stresových hormonů,“ tvrdí předseda Klubu lovecké lukostřelby.
Lukem se za určitých podmínek nebo v některých typech honitby smí lovit ve většině zemí EU. Nicméně v 17. století, kdy se začaly objevovat lovecké palné zbraně, začal být postupně vytlačován, stejně jako další druhy zbraní. U nás lov lukem zakázal zákon z roku 2001. „To ale neznamená, že předtím se lukem lovilo,“ dodává Waic.

O autorovi

admin