OSOBNOST LUKOSTŘELCE

Každý, kdo vážně pomýšlí na lov lukem, by měl zvážit několik aspektů. Jedním z nejdůležitějších je skutečnost, že při lovu dochází k usmrcování zvěře. Lukostřelec rozhoduje o bytí či nebytí živého tvora, což od něj vyžaduje morální a etickou vyspělost.
Zvěř nelze považovat za pouhý terč! Lov lukem vyžaduje po lovci vynaložení maxima loveckého umu. Lukostřelci nikdy nesmí jít o kvantitu úlovků a k lovu nesmí přistupovat lehkovážně.

LOV ŽIVÉHO CÍLE
Jde o to, aby lovec odcházel z lovu vždy plný zážitků, a to i v případě neúspěchu. Ulovení zvěře lukem předchází značné úsilí k dosažení optimální lovecké vzdálenosti, která je velmi individuální v závislosti na vyspělosti lukostřelce, charakteru teré­nu, pozici zvěře atd. Nikdy však nepřesáhne 35 m. Nejčastěji se střílí na vzdálenost 10 až 25 m. Samozřejmě i lovci lukem se mezi se­bou rádi pochlubí úspěchem, ale vždy smekají především před kolegou, který dokázal ulovit zvěř na co nejkratší vzdálenost. Nej­většího obdivu a úcty se dostává lukostřel­ci, jemuž se po mnoha nezdařených poku­sech konečně podařilo dostat se ke zvěři na dobrou loveckou vzdálenost, ale šíp nako­nec nevypustil, protože zvěř nestála tak, aby zásah byl stoprocentně smrtelný. Úcta ke zvěři by měla být jednou ze zcela zásad­ních vlastnosti lukostřelce. Je pouze na něm, jak se rozhodne: zda zvěř usmrtí bez bolesti a stresu, bude riskovat její zraněni a násled­né útrapy nebo ji nechá v klidu odejít.

V současné Evropě roste počet států, v nichž se lukostřelba jako historický způ­sob lovu stala i součástí moderní myslivosti. V těchto státech je třeba respektovat nejen etiku lovu, ale také lovit v souladu s mysli­veckým hospodařením, tzn. dodržovat pra­vidla průběrného odstřelu. Často odmitám zájemce o lov, kteří ač s nim nemají zkuše­nosti, o vlastnictví loveckého listku nemlu­vě, by si chtěli vyzkoušet “zastřelit nějaké zvíře”. Z takového požadavku mi běhá mráz po zádech! Samozřejmě existuji státy, kde se lovecký lístek k lovu lukem nevyžaduje. To ale neznamená, že by tam byli tací “dob­rodruzi’ vítáni. K lovecké lukostřelbě nelze přistupovat jako ke sportovní střelbě, byť sportovního ducha fair play rozhodně nepo­strádá, ani jako k pouhému odstřelu zvěře, ač při ní k usmrcení zvěře dochází.

DŮLEŽITÉ ROZHODNUTÍ
O osobnosti lukostřelce nejvíce vypovídají důvody, proč se chce lovu lukem věnovat. Pokud k nim patři snaha o návrat ke koře­nům lovu, touha po bezprostředním kontak­tu s přírodou, zájem o intenzivní lovecký zá­žitek a úcta ke zvěři, jeho rozhodnutí je správné. Ale je to jen začátek, pouhé roz­hodnutí nestačí. Cesta k prvnímu úlovku je dlouhá a náročná, ale krásná.
Občas zaregistruji laický názor, že luk je zbraní pytláků. Rád argumentuji tím, že do­tyčnému luk zapůjčím a může vyrazit na lov! Garantuji, že s největší pravděpodob­nosti by byl odhalen dříve, než by dorazil do honitby. Lovec v maskovacím oblečení s poměrně rozměrným lukem v ruce je totiž ne­přehlédnutelný. O šanci na lovecký úspěch bez tréninku a patřičných zkušeností neho­vořím. Nedej bože, kdyby měl být ohrožen jeho život, což při lovu nebezpečné zvěře na krátkou vzdálenost reálně přichází v úvahu!
Je třeba si uvědomit, že při lovu lukem je nutné vynaložit podstatně větší úsili, než při lovu palnou zbrani. Rozhodující význam má zmíněná krátká vzdálenost, na kterou se dá lukem lovit. Obdobně jako puškou se lukem loví jak na čekané, tak na šoulačce. Po­kud se lovec chce dostat po obeznání ke zvt­ěři na vhodnou vzdálenost, musí se stát “neviditelným”, mít dobrý vítr a zaujmout ideální úkryt s šancí na pohotové vypuštění šípu. Tím je však splněna pouze první část předpokladů úspěšného lovu.

ZNALOST ANATOMIE ZVĚŘE
Mit před sebou zvěř na dobrou vzdálenost totiž ještě nezaručuje úspěšné završení lovu. Lukostřelec musí dokonale znát anatomii lo­veného druhu a zvěř si představit v tzv. “3D” rozměru, tedy trojrozměrně. Pro účinný zásah šípem je ideální, pokud zvěř stojí naširoko, byť se dá úspěšně zasáhnout i pod různými úhly. Je třeba však počítat s tím, že pokud zvěř stojí šikmo, misto zásahu musí být takové, aby šíp pronikl oběma plicními laloky. Ideální je zasáhnout srdce.
Vlastností, kterou by měl lukostřelec mít, je trpělivost. Ne vždy bude zvěř stát ideálně a netrpělivostí si ji lovec může zradit. Abso­lutně nepřípustná je pro loveckou lukostřelbu metoda -pokus-omyl-. Měly by existovat jen dvě možnosti: buď se zvěř postaví ideál­ně a lovec může uvažovat o vypuštění šípu, nebo zvěř nechá odejít, protože jistota účin­ného zásahu není stoprocentní.
Existuje mnoho způsobů, jak zvěř zradit. Pokud se k ní lovec dostane na vzdálenost několika metrů, stačí k odhalení jen velmi málo. O úlovek ho může připravit sebemenší neopatrný pohyb, zvuk či zrádný proměnli­vý vítr. O jakémsi šestém smyslu zvěře, který zná snad každý lovec, nemluvě.

Luk lze natáhnout pouze ve chvíli, kdy zvěř jistí směrem od lovce. Dokonce i vypuš­tění šípu v momentě, kdy zvěř jistí směrem k lovci, je nepřípustné. Pokud je lovec v ide­ální vzdálenosti, zvěř o něm neví a luk je natažen, zbývá jediné: naprosto přesný zá­sah. Ne nadarmo je součástí výukového pro­gramu pro začínající lukostřelce (I. B. E. P.) poměrně náročný test. Z uvedeného je zřej­mé, že lovu musí předcházet dokonalá stře­lecká příprava a pravidelný trénink. Dobře zasažená zvěř neodbíhá daleko, ale i tak je nutné mít praktické zkušenosti s dosledem. Je třeba ctít obvyklá pravidla, např. po vý­střelu nějaký čas vyčkat, důkladně prohléd­nout nástřel, určit druh poranění a poté se případně rozhodnout pro dosled. V případě využití psa při dosledu je důležité najit vy­střelený šip. Existuje-li možnost, že šíp vězí v těle zvěře, psa nikdy nepouštíme na vol­no! Ostrý hrot by pro něj mohl znamenat smrtelné nebezpečí, a to i pokud by hledaná zvěř byla již zhaslá.

SILA TROFEJE NENI PODSTATNÁ
V současné době vládne loveckému světu kult trofeje. Honba za co největšimi trofeje­mi však nemá s myslivosti nic společného a s loveckou etikou již vůbec ne. Samozřej­mě nemám na mysli uloveni silné trofejové zvěře, která dosáhla svého vrcholu v přiro­zených podmínkách a bez podpůrných pro­středků. Lukostřelci jsou od posedlosti trofe­jí naštěsti oproštěni – vzhledem k popsaným specifikám lovu lukem je pro ně sila trofeje druhořadá a nepodstatná. Zajímavý je každý odstřelový kus. I v malých oborách, kde je lov palnou zbraní spiše popravou, doprovázi lov lukem silné a hodnotné lovecké zážitky, o lovu ve volných honitbách nebo na vel­kých loveckých farmách v Africe nemluvě. Ono je to vlastně velmi jednoduché: celé kouzlo lovu lukem spočívá v tom, že si ne­lze vybrat ten či onen kus stojící ve vzdále­nosti třeba 200 m od lovce a pak jej jedno­duše ulovit jako z kulovnice. Lukostřelec se musí přiblížit na několik metrů, k čemuž je třeba vynaložit obrovské úsilí. Na sile trofe­je mu pak již rozhodně nezáleží.

KVALITNI VÝBAVA NUTNOSTI
Stručně jsme si popsali, jaké vlastnosti by lukostřelec měl mít a co vše by měl umět. To však samo o sobě k úspěšnému lovu ne­stačí. Bez kvalitní výbavy totiž nemá cenu na lov lukem ani pomýšlet. Nároky na výba­vu vyplývaji z náročnosti tohoto způsobu lovu. Základem je kvalitní luk, který musí lukostřelci dokonale “sedět”. Zájemcům o lu­kostřelbu často vysvětluji. že kladkový luk se nedá jen tak koupit v kamenném obcho­dě, nedej bože již sestavený přes internet! S úplným začátečníkem je třeba si ujasnit, o jaký luk má zájem. Již při jeho výběru se mu snažím poradit. Následuje měře­ní. Každý lukostřelec má jiné parametry po­stavy a tomu musi být uzpůsobena nátaho­vá sila tětivy, délka nátahu, posazení průhledu v tětivě atd. Samozřejmostí je zkoušení na střelnici, dokud luk “nesedí” jako ulitý. K luku je třeba zvolit vhodné šipy s loveckými hroty.

I když se hlásíme k mysliveckým tradicím a při slavnostních přiležitostech nosíme tra­dični stejnokroje, pro lov lukem je nezbytný maskovací oblek (“camo”). Je vhodné masko­vat si i obličej a ruce, záleží na okolnostech a prostředí lovu.
Pro lov na čekané doporučuji pořídit si tzv. stromový posed. Je lehký, přenosný a při čekané např. na ochozu zvěře ho každý lo­vec ocení.
V dnešní době existuje široká nabídka po­třeb pro lukostřelce. Pro začátečníka je těžké se v ní orientovat. Doporučuji vše konzulto­vat s někým, kdo má patřičné zkušenosti. Důležité je vyvarovat se podezřele levných nabídek, ale na druhou stranu není důvod pokukovat pouze po nejdražším zboží.
K základní lukostřelecké výbavě patří též nářadi sloužicí k seřizováni a opravám luku, tětivy a šipů. Samozřejmostí by měly být terče, zejména figury zviřat v životni veli­kosti (3D terče). Problematikou výzbroje a výstroje se budeme podrobněji zabývat v některém z dalších čísel Světa mysfivosti.

autor: Alexandr VRÁGA
předseda Klubu lovecké lukostřelby

O autorovi

admin