HISTORIE A SOUČASNOST

Luk je nedílnou součástí dlouhého vývoje lidstva. Svědčí o tom např. nálezy částí luků a šípů v Africe z doby více než před 50 000 lety. Díky archeologickému výzkumu víme, že luk používal již člověk jeskynní. Tento nástroj se prokazatelně využíval na všech kontinentech vyjma Austrálie. Do lovecké výstroje tamních domorodců patřil bumerang a oštěp, luk však nikoli.

PŘEVRATNÝ VYNÁLEZ
Vynález primitivního luku představuje kli­čový mezník ve vývoji zbrani používaných jak k lovu, tak k boji. Luk významně rozšiřil lovecké možnosti člověka a pěstní kliny, kyje, oštěpy a jednoduché nože odsunul do kategorie “záložních zbrani”. Umožňoval lov na větši vzdálenost a šípy vybavené ostrými čepelovitými hroty měly poměrně velké ra­nivé účinky, což významně zvýšilo efektivitu lovu, ale také bezpečnost pravěkých lovců.
Hnacím motorem dalšího vývoje a zdoko­nalování luku však nebyl lov, nýbrž válečné konflikty. V mnoha státech byly vyvinuty charakteristické typy luků. Od jednodu­chých ohnutých klacků s tětivou z kůže nebo střeva se začaly odvíjet dokonalejší luky, které se lišily použitím, výkonem a tvarem. Jiný luk použivali lučištníci při obraně opevněni, jiný jezdci na koních. Ty­pům luků se budeme věnovat v dalších článcích.
Součásti vývoje zbraní od pěstnich klínů až po střelné zbraně byla i kuše. Svojí kon­strukcí umožňovala přesnější střelbu, ale měla i nevýhody v podobě pomalejši kadence střelby, větších rozměrů a vyšší hmotnos­ti. Nicméně i tato zbraň má dodnes spoustu přiznivců.
Luk byl hlavni loveckou a bojovou zbraní do vynálezu střelného prachu a rozmachu výroby palných zbraní, tedy přibližně do
15.století. Po nástupu éry palných zbraní začala obliba luků kvůli jejich vlastnostem (především nižší výkon) klesat. V 16. století pocítili rozdiJ mezi lukem a palnou zbraní na vlastní kůži Indiáni, kteří s jednoduchými luky nemohli konkurovat mušketám koloni­zátorů. V 17. až 18. století byly již luky té­měř vytlačeny puškami. Výhodou pušek bylo snadné použití a oproti lukům i jednodušši výcvik ve střelbě. Díky většimu výkonu je bylo možné používat ke střelbě na větši vzdálenost, navíc s relativně vyšší přesností. Třesk a záblesk doprovázejicí výstřel měl na­víc nezanedbatelný vliv na psychiku protivnika. Zatímco palné zbraně procházely vývojem, zdokonalovala se jejich konstrukce, výkon a způsob využití, luky si – i vlivem ústupu do pozadí – zachovaly svoji podobu až do dnešní doby.

NÁVRAT K LOVU LUKEM
Luk se vrátil na loveckou scénu v USA kolem r. 1920 diky aktivitě několika nadšenců kteří tak položili základ moderní lovecké lukostřelby. Začaly vznikat první spolky propagující tento způsob lovu a usilujicí o jeho rozvoj. Svou činnost se snažily zakotvit v legislativě. Renesance lovu lukem nebyla chápána jako nostalgická cesta do minulosti, ale jako návrat k přírodě, tradicím a ryzi formě lovu. Lukostřelce spojuje nejen lov sám, ale jeho celkové pojeti a vše, co s nim a pobytem v přírodě souvisí.
Luk si dlouhá desetileti udržoval svoji podobu. K lovu se nejčastějši používaly tradiční krátké luky (“shortbow”), dlouhé luky
(“longbow”) a luk reflexni (“recurve”). Novou éru lovecké lukostřelby zahájil v r. 1966 vynález kladkového luku (“compound”). Kladkový luk je složitý nástroj, který je nutné neustále udržovat v bezvadném stavu. kontrolovat jeho seřízení a při lovu se k němu chovat velmi ohleduplně. Odměnou je velmi přesná střelba doprovázená vyšším výkonem než dosahuji luky tradiční. Všechny typy luků mají ve světě spoustu příznivců ať na poli loveckém, sportovním či při rekreační střelbě.

Indián Ishi při střelbě

VÝZNAMNÉ POSTAVY MODERNÍ LOVECKÉ LUKOSTŘELBY
Asi není třeba zdůrazňovat, že většina známých osobností. které se zasloužily o re­nesanci lovecké lukostřelby, pochází z USA. Za povšimnutí stojí, že s některými jmény se shodují názvy některých dnešních renomo­vaných značek luků, šípů a příslušenství.
První klub lukostřelců vznikl již v r. 1828 ve Filadelfii. O půlstoletí později (1878) zalo­žil lukostřelec Maurice Thompson další vý· znamný spolek nazvaný The Witchery of Archery. V r. 1879 vznikla v USA Národní lu­kostřelecká asociace (National Archery Asso­dation) coby první organizace pořádající zá­vody v lukostřelbě o ceny. Za otce moderní lukostřelby lze však jednoznačně označit Dr. Saxtona Popeho a Arthura Younga, jejichž lukostřeleckým vzorem byl Ishi, posled­ní zástupce indiánského kmene Yana z Kali­fornie. V r. 1923 vydal Dr. Pope na základě dlouholetého přátelství s Ishim knihu Hun­ting with tbe Bow ond Arow (Lov lukem a šípem). Významným současným propagátorem lovecké lukostřelby je Chuck Addams. Lovil ve stejných oblastech jako Ishi a členové loveckého klubu založeného Dr. Popem a A. Youngem. Do časopisů pro lovce píše články o lovecké lukostřelbě, napsal o ní několik knih a je nejznámějším publicistou věnujícím se tomuto tématu.
Co se týče zdokonalování lovecké výzbroje lukostřelců, nelze opomenout Dougha Easto­na, který začal ve 40. letech minulého stole­tí vyrábět kvalitní hliníkové šípy. Díky nim zná dnes značku Easton snad každý luko­střelec. Významným propagátorem lovecké lukostřelby byl Howard Hill, vynikající luko­střelec vystupující na exhibicích. V 50. až 70. letech se o rozvoj lovecké lukostřelby za­sloužili Fred Bear, Ben Pearson či Earl Hoyt. Dnešní lukostřelci je znají díky značkám kva­litních luků. Zlom v historii lovecké luko­střelby přišel v r. 1966 diky Wilburu Alleno­vi, vynalezl a nechal si patentovat již zmíněný kladkový luk.
Vývojem však neprošly jen luky a šípy. Významným vynálezem byl např. přenosný stromový posed, diky jehož zdokonalováni v 80. a 90. letech minulého století se zvýšila uspěšnost lovu lukem. Dnes patří k neod­myslitelné výbavě lukostřelců.
Lovu zvěře se v USA v současnosti věnuje přibližně 14 000 000 lovců, z nichž jich lu­kem loví 44 %. Nejčastějši věk lukostřelců je 35 až 54 let.

LOVECKÁ LUKOSTŘELBA VE SVĚTĚ
Lovecká lukostřelba se z USA postupně rozšířila do celého světa, kde postupně vznikla celá řada mezinárodních a národ­ních lukostřeleckých organizací. Za největší a nejznámější lze považovat Evropskou luko­střeleckou federaci (European Bowhunting Federation, EFB). Jejím prezidentem je An­ders Gejer ze Švédska. Tato organizace sdru­žuje národní lukostřelecké organizace, jichž je v současnosti v Evropě 31, a to včetně vloni založeného Českého sdružení lovecké lukostřelby (Czech Bowhunting Association, CBA).
CBA velmi úzce spolupracuje se Sloven­ským sdružením lovecké lukostřelby. Všech­ny evropské lukostřelecké organizace spojuje lnternational Bowhunters Education Pro­gram (I. B. E. P.), neboli výukový program pro začínající lukostřelce, jehož prostřednictvím zájemci získají vedle teoretických po­znatků a praxe z oblasti lovecké lukostřelby též mezinárodní licenci k lovu lukem.
V Evropě je lov lukem povolen v 15 stá­tech a věnuje se mu kolem 30 000 lovců.
V dalšich státech (např. ČR a Estonsko) se diskutuje o přijetí legislativy umožňujicí tento způsob lovu. Počet zájemců o loveckou lukostřelbu neustále stoupá, přičemž většinu z nich tvoří dlouholetí myslivci a lovci, kteří chtějí poznat jiný způsob lovu než palnou zbrani.
Vývoj loveckých zbraní se dá vyjádřit vel­mi jednoduše. V prvopočátcích bylo hlavním cílem maximálně zvýšit efektivitu lovu. Dů­vody byly zcela pragmatické – bylo jimi za­jištění obživy a bezpečnost lovce. Dnes se příznivci lovecké lukostřelby především vra­cejí jejím prostřednictvím k přírodě. Ziskání zvěřiny pro ně není prioritou – tou je snaha splynout s přírodou, odnést si silné zážitky a zažít maximálně etický lov. Zvěř má totiž podstatně větší šanci na úspěch než lovec. Tak to vidíme a vnímáme my, lukostřelci.

autor: Alexandr VRÁGA
předseda Klubu lovecké lukostřelby

O autorovi

admin