Luk versus myslivost?

LUK VERSUS MYSLIVOST.

myslivost-4-2016Článek z časopisu Svět myslivosti 4/16.

V dnešní době by mě už ani ve snu nenapadlo, že budu muset na takto položenou otázku reagovat, resp. že někoho vůbec ještě napadne stavět lukostřelbu a myslivost do konfrontační pozice. Bohužel to není sen, ale realita. Naštěstí ale takto uvažujících lidí je už jen minimum. Vždyť jen v Evropě je luk začleněn jako jedna ze zbraní pro výkon práva myslivosti v 18 státech už několik desetiletí. A v žádném případně nejde o nějaký moderní úlet. Jedná se o návrat ke kořenům myslivosti a lovu vůbec. A tam, kde se lukem zatím neloví, tam většinou čekají jen na otevření zákona, aby mohli toto tradiční lovecké umění zlegalizovat.

V Evropě snad není země, která by neměla vlastní asociaci lovecké lukostřelby, kterou by nezastřešovala Evropská federace bowhuntingu. Mimo Evropu se lukem loví v podstatě na celém světě, na všech kontinentech.
Samozřejmě ruku v ruce s tím probíhá osvěta a různé výzkumy, které zkoumají a prověřují všechny aspekty týkající se lovu lukem. Tato osvěta se nějakým způsobem dotkla jak široké veřejnosti, která ve většině případů lov lukem vnímá velmi pozitivně z mnoha důvodů, tak i odborné veřejnosti z řad myslivců a orgánů státní správy myslivosti.
Kupodivu pozitivně lov lukem vnímají i zástupci různých „zelených“ organizací, což mohou potvrdit naši kolegové ze Slovenska, kteří při schvalování lovu lukem tímto byli velmi mile překvapeni.
I u nás už několik let probíhá osvěta na téma lov lukem. Často se objevují články v obou našich mysliveckých časopisech, pořádáme nebo jsme zvaní na přednášky, organizujeme různé akce, na kterých prezentujeme loveckou lukostřelbu, spousta informací je dostupných na internetu, zejména na www.bowhunting.cz. Osobně mám za sebou nespočet jednání na různých úrovních, kde se ve většině případů setkávám s pozitivními reakcemi. Tím nemám na mysli to, že hned každý lov lukem začne schvalovat, ale to, že se okolo tohoto tématu vede fundovaná diskuze.
Lukostřelba je prastarý způsob lovu, který provází lidstvo už 50 000 let a je základním stavebním kamenem lovectví a později v našich evropských podmínkách i myslivosti. Myslím ale, že to není třeba zdůrazňovat, minimálně každý adept myslivosti se se zmínkami o luku setkává při výuce tradic a historie. Přesto se občas objevují debaty na téma luk versus myslivost.
Je sice pravda, že tyto debaty probíhají většinou v prostředí hospod čtvrtých cenových skupin, nicméně jsem přesvědčen, že i do těchto míst je třeba vnést trochu té osvěty. Minimálně na té úrovni, že je třeba vysvětlit, že slovní spojení luk versus myslivost je totální nesmysl, je to něco, co vůbec neexistuje. Není možné vnímat lukostřelbu jako něco, co je v rozporu s myslivostí, potažmo s její historií a tradicemi.
Už jen to, že luk je neodmyslitelnou součástí historie naší myslivosti dává právo na obnovení myšlenky lovecké lukostřelby jako součást dnešní moderní myslivosti. O lukostřelcích, lucích a lovech lukem bylo toho napsáno v Myslivosti dost. Včetně aspektů týkajících se ranivosti loveckých hrotů, nemožnosti využití luku jako účinné pytlácké zbraně atd.
Zejména druhý jmenovaný aspekt je neustále omílaným argumentem, řekněme, „méně informovaných“ myslivců, kteří neváhají, navzdory svým ničím nepodloženým úvahám, dále tento názor prezentovat a podsouvat dalším myslivcům. Někdy mám pocit, že tito myslivci snad myslivecké časopisy vůbec nečtou, nemají absolutně přehled o současném dění a vývoji na mysliveckém poli jak u nás, tak i v zahraničí a přesto jsou ochotni hodnotit a kritizovat věci, o kterých neví vůbec nic. Nic proti svobodě slova, ale jak lépe by se nám všem žilo, kdyby každý za své výroky nesl zodpovědnost…
Naštěstí myslivců, kteří sledují vývoj, neustále se vzdělávají a pokud mají o čemkoliv pochybnosti, než začnou kritizovat, tak si o problematice zjistí co nejvíce informací, je stále dost.
Samozřejmě, že s lukem se dá pytlačit a samozřejmě, že se s ním také pytlačí. Cílem Českého sdružení lovecké lukostřelby ale není zastávat se případných pytláků nebo schvalovat jejich nezákonné jednání. I když každému musí být jasné, že těch několik pytláků lukem stavy naší zvěře rozhodně neohrozí.
Jediným a neustále omílaným argumentem je, že luk je tichá zbraň. Tím ale výčet výhod luku jako pytlácké zbraně končí. Pominu-li, že palná zbraň s podzvukovým střelivem a opatřená tlumičem je tišší než luk…
Navíc luk je poměrně velký, nedá se nosit skrytě, každý s lukem v ruce je okamžitě středem pozornosti. A to nemluvím o náročnosti lovu lukem, kdy je nutno dostat se ke zvěři na velmi krátkou vzdálenost. Pokud by se měl pytlák s lukem skrývat kromě zvěře ještě před mysliveckou stráží, myslivci či jen obyčejnými a náhodnými návštěvníky honiteb, jeho vyhlídky na úspěšný lov potom téměř nulové.
Opakovaně tvrdím, že rád půjčím luk komukoliv, kdo bude mít pocit, že za těchto okolností bude jako pytlák úspěšný. Garantuji, že dotyčný, pokud nezemře hlady, tak lov lukem zavrhne a vrátí se raději do zateplené kazatelny na vnadiště s nočním zaměřovačem…
Kdo situaci ohledně pytláctví sleduje tak ví, že nejčastěji se pytlačí z aut a zbraněmi opatřenými tlumiči a nočním viděním. Tito pytláci se bohužel často rekrutují ze samotných myslivců a jsou schopni významně ovlivnit stavy zvěře v dotčených lokalitách. Nikoliv však lukostřelci. Kdo nevěří, ať si zkusí vystřelit lukem z auta.
Legalizací lovu lukem rozhodně nesledujeme umožnění nekontrolovatelného lovu. Náš návrh ke změně zákona o myslivosti jasně stanoví pravidla, za kterých by se lukem lovilo. Jen velmi stručně uvádím, co návrh zákona obsahuje, a sice, že každý lukostřelec musí být myslivec s loveckým lístkem a členem ČSLL a ČMMJ. Dále musí mít platnou loveckou lukostřeleckou licenci IBEP. K lovu může používat luk, šípy a lovecké hroty, kdy všechno uvedené musí splňovat jistá kritéria nezbytná pro lov.
Samozřejmostí je pojištění a povolenka k lovu, kde uživatel honitby poznačí „oprávněn lovit lukem“. Tím je dáno i to, že lukem by se lovilo jen v honitbách, kde to uživatel honitby schválí.
Tím vyvracím další argument, že naše honitby by ze dne na den zaplavili lukostřelci a lovili by, kde by je napadlo. Naprosto upřímně tvrdím, a jsem o tom přesvědčen, že ten, kdo v dnešní době nelegálně používá luk, činí tak jen proto, že lov lukem není u nás povolen. Legalizací tohoto loveckého umění bychom docílili toho, že tito nelegální lovci vstoupí do našich řad a budou se řídit poměrně přísnými pravidly. Tato pravidla musí samozřejmě respektovat dobu lovu jednotlivých druhů zvěře a plány lovu v daných honitbách.
Pro nás pochopitelnější a stravitelnější protiargument, který však opět vyplývá jen z neznalosti, je ten, že šíp, potažmo lovecký hrot, nemá dostatečnou ranivost a dochází tak k týrání zvěře. Zde bych uvedl stručný popis, jak vlastně lovecký hrot z hlediska konstrukce funguje. Co to vlastně lovecký hrot je.
Ve stručnosti se jedná o velmi ostrý ocelový hrot, který je po stranách opatřen minimálně dvěma čepelkami, nejčastěji třemi. Tyto čepelky jsou ostré jako břitva. Vůbec ostrost hrotu a čepelek má zcela zásadní význam při ranivosti na živý organizmus. Takže hrot slouží k průniku šípu tělem, kupodivu si dokáže poradit i se silnými kostmi. No a čepelky jednoduše provádí čistý řez tkání, kde přetnou spolehlivě krevní řečiště ve dvou a více trasách po celé délce střelného kanálu. Čepelky dokáží bez problémů přeseknout i žebra!
V drtivé většině případů hrot proniká skrz tělo, takže vniká vstřel i výstřel, které jsou o stejné velikosti a stejného tvaru. Řezy po čepelkách jsou čisté a cévy se nezatahují tak, jako ve střelném kanálu po kulovnici, který je na organizmus spíše devastující a navíc způsobuje podlitiny.
Při zásahu loveckým hrotem dochází tedy k okamžitému masívnímu krvácení a poklesu krevního tlaku. Lukem se střílí zásadně na komoru, takže dochází k průstřelu obou plicních laloků, v ideálním případě navíc k průstřelu srdce či přetnutí aorty. Což má tedy za následek navíc ještě pneumotorax.
Krátce shrnuto, lovecký hrot poškodí životně důležité orgány tak, že díky čistým řezům dochází k masívnímu a nezastavitelnému krvácení, ztrátě krevního tlaku, který má za následek tzv. vypnutí mozku, pneumotoraxu a vlastně ztráty funkčnosti zasažených vitálních orgánů. Smrt nastává téměř okamžitě.
Zvěř pochopitelně po zásahu často vyrazí, odbíhá ale v agónii a po několika desítkách metrů (často i dřív) zhasíná. Úniková stopa bývá většinou oboustranně pobarvená a barvy je tolik, že je snadno sledovatelná očima.
V Evropě i ve světě byly provedeny výzkumy, kdy v testovacích honitbách probíhal lov lukem a v jiných zase lov kulovnicemi. Výsledky se pak porovnávaly. Lov probíhal vždy za reálných loveckých podmínek, kdy se ke každé ulovené zvěři vedly co nejpřesnější záznamy. Samozřejmě v rámci objektivity byl prováděn výzkum i zvěře, která nebyla zasažena ideálně na komoru, tudíž byla postřelena, ale dohledána.
Výsledky jsou zajímavé, nikoliv však překvapující. Při rozborech vzorků barvy vyšlo najevo, že barva ze zvěře ulovené lukem je zcela prostá stresových hormonů, na rozdíl od zvěře ulovené kulovnicí. Pokud by zvěř při zásahu šípem trpěla, byla stresována, v barvě by se to jednoznačně projevilo.
Druhý argument je ten, že za ty roky, kdy jsem měl tu čest spoustu zvěře lukem ulovit, jsem mohl reakce zvěře po zásahu reálně sledovat a vyhodnocovat. A navíc tu máme milióny dalších lukostřelců na celém světě s milióny kusů ulovené zvěře, kteří mají stejné poznatky.
Pochopitelně zvěř po zásahu musí cítit bodnutí, je to ale bodnutí, které život zvěře provází neustále. Vezměme například jen souboje v období říje. Vzhledem k tomu, že lukem se loví na krátké vzdálenosti, zvěř nesmí o lukostřelci vědět, je vyloučen další stresový faktor z přítomnosti lovce. Vypuštění šípu nedoprovází žádná detonace, takže zvěř v první okamžik neví co se děje. Okamžitě pak následuje milosrdné vypnutí mozku a my můžeme naprosto zodpovědně prohlašovat, že lov lukem není týrání zvěře!
Je velmi zajímavé, že masakry zvěře, které se naprosto standardně a prokazatelně dějí na naháňkách, nechávají spoustu myslivců a rádoby ochránců zvířat v klidu, ale zmínka o lovecké lukostřelbě v nich začne probouzet „ušlechtilé“ soucítění s utrpením zvířat. Bohužel pokrytectví je součástí české povahy.
A jakou zvěř je možno lukem lovit? Na Zemi neexistuje suchozemský tvor, jehož vitalita by byla za hranicí ulovitelnosti lukem. Zcela běžně se loví např. buvoli a není výjimka ulovení lukem i slona. Úniková zóna této zvěře je úplně stejné jako i u menších druhů. Opět to není žádný hazard nebo úlet.
Luk je dostatečně výkonný k ulovení jakékoliv zvěře. Rozhodující je pouze volba výkonu luku, konstrukce šípu a hrotu a samozřejmě nejdůležitější jsou osobní zkušenosti a schopnosti lukostřelce.
Jak jsem již uvedl, kromě několika států Evropy, kde se ale více méně čeká na otevření příslušných zákonů, se lukem loví na vysoké úrovni po celém světě. Kromě toho byla Evropská federace bowhuntingu (zastřešuje všechny evropské asociace) přijat do FACE, a to za přítomnosti našich představitelů ČMMJ.
Bylo provedeno nespočet výzkumů, lukostřelců rapidně přibývá, stejně jako lukostřeleckých organizací, úroveň lukostřelby je na stále vyšší úrovni. Jsou státy, které vydávají časopisy zaměřené jen na loveckou lukostřelbu a kromě toho, že mají stále co psát, mají také stále více čtenářů.
Trend je to nezadržitelný, a tak se ptám, to máme opět vynikat v podivném světovém prvenství, že ačkoliv nemáme pádné argumenty, budeme i přesto raději škodit než abychom podpořili vývoj směřující k větší popularitě a prestiži myslivosti? Nemyslím si, že současný stav české myslivosti je na takové úrovni, abychom mohli arogantně přehlížet možnosti jak myslivost přiblížit dalším skupinám lidí a zvýšit její prestiž.
Naší organizaci provází klasická spolková činnost. Pochopitelně vyvrcholení veškeré činnosti má být ulovení zvěře lukem, ale bylo by chybou se domnívat, že pouze lov je hlavním směrem, kudy se lovecká lukostřelba ubírá. Lukostřelba nabízí mnohé. Za prvé je to možnost setkávat se se stejně „postiženými“. V duchu mysliveckých tradic se věnovat osvětové činnosti, organizování střeleckých akcí na „3D“ terče v reálných loveckých podmínkách, věnovat se vzdělávacímu programu jak pro úplné začátečníky, tak i pro pokročilé lukostřelce.
Lukostřelba je navíc sport se vším všudy. Je to volnočasová aktivita, která příznivě ovlivňuje jak fyzické zdraví, tak i duševní pohodu. Lukostřelba je vhodná pro všechny věkové kategorie, zejména však mládeži dává prostor k seberealizaci, kdy se všemi sportovními aspekty nenásilně rozvíjí lásku k přírodě, myslivosti a lovu.
Nejkrásnější, ale zároveň nejsmutnější chvíle prožíváme jako lukostřelci a myslivci v jedné osobě, na lovu v zemích, kde lov lukem je naprostou přirozeností. Proč nejkrásnější, to je snad každému jasné. Proč ale nejsmutnější? Lov lukem je velice náročný, vyžaduje opravdové lovecké umění a velké lovecké srdce k tomu. Nikdy neulovíme tolik zvěře, kolik padne například na naháňkách. Ale i ty jednotlivé kusy, které po náročném lovu leží na pravém boku na výřadu, nám stojí za to, abychom je uctili v duchu našich mysliveckých tradic.
A právě to je na tom to nejsmutnější, že ačkoli jsme pravodatní myslivci, tak je nám odpíráno toto právo ve vlastní zemi a jsme odkázaní na ochotu a dobrotu našich přátel v sousedních zemích se tomuto loveckému umění věnovat. Stěží to chápou hlavně naši kolegové ze Slovenska, se kterými máme společné myslivecké kořeny a přesto je v našich legislativách propastný rozdíl.
Tragická po obsahové a morální stránce jsou různá diskuzní fóra na internetu. Člověk někdy pochybuje o duševním zdraví účastníků těchto diskuzí. Ale možná že dnes už je to jinak. Několik let totiž tyto semeniště hlouposti, nesnášenlivosti, závisti, pomluv, atd. vůbec neotvírám. To samé doporučuji všem, kteří chtějí diskutovat na civilizované úrovni, aby si našli jiné zdroje (to samozřejmě neplatí jen o lukostřelbě), např. přednášky, besedy, či jiné akce, kde se můžete sejít s lidmi, kteří o problematice něco vědí a jsou přístupní diskuzi z očí do očí.
Dobrou reklamu nedělají ani různá videa zveřejněná na internetu. Od těchto „autorů“ se samozřejmě jako lukostřelci distancujeme, o tom lovecká lukostřelba není! V současné době probíhají jednání o založení Klubu lovecké lukostřelby při ČMMJ.
Někdo si může položit otázku, proč by měl tento klub vůbec vznikat, když lov lukem není u nás legální? Odpověď můžete opět nalézt ve výše napsaných řádcích. Lovecká lukostřelba není jen o lovu. Cílem klubu by mělo být více se přiblížit k myslivosti jako takové. Hlavně zbourat nesmyslné bariéry, které neustále „někteří“ jedinci uměle vytváří. České sdružení lovecké lukostřelby, Evropská federace bowhuntingu a hlavně naše největší myslivecká organizace ČMMJ jsou už dostatečně silným argumentem k tomu, že pokud dojde ke schválení vzniku Klubu lovecké lukostřelby při ČMMJ, dostane lovecká lukostřelba jasná pravidla, která zabezpečí to, že lovecké umění lukostřelby bude nadále jen ke cti naší myslivosti.
Schválení vzniku klubu a následovná legalizace lovu lukem může znamenat i příliv nové mladé krve do našich mysliveckých řad. Myslím, že tento argument má také svoji váhu. Vím, že existuje řada myslivců, které tento férový a náročný způsob lovu oslovuje. Vím také, že nejtěžší je se rozhodnout a k tomu mít základní a nejdůležitější informace.
Pro tyto myslivce mám dobrou zprávu. Pořádáme školení a kurzy i pro absolutní začátečníky, kde je možno se o lovecké lukostřelbě dovědět všechno podstatné k tomu, aby dotyčný mohl začít. Na těchto kurzech poradíme s výběrem luku a příslušenství, jak luk seřídit a nastřelit, jaké používat šípy a jak si je sestavit. Samozřejmostí je seznámení s legislativou a způsoby lovu. K tomuto prvnímu školení není třeba vlastní luk!
Nyní se nacházíme v historicky významném období, kdy buď dokážeme, že jako myslivci jsme schopni podpořit jakýsi vývoj a dát prostor staronovým věcem, a nebo opět podlehneme tlaku několika škarohlídům, jejichž myslivecký vývoj se zastavil složením zkoušky z myslivosti kdoví kdy, ale kteří jsou ochotni zarputile protestovat snad proti všemu.
Lovecká lukostřelba je svým pojetím ekvivalentem tomu, co pro myslivost znamená sokolnictví nebo pro rybáře muškaření. Sám jsem sokolník a přesto, že sokolnictví je takový způsob lovu, jaký je, se žádnými předsudky se naštěstí nesetkávám. To samé mohou potvrdit muškaři. Co je špatného na tom, dát prostor lovu, který je etický, náročný a sportovní zároveň a navíc dává zvěři stejné šance jako lovcům?
Myslivosti zdar!
Alexandr VRÁGA
předseda, ČSLL, www.bowhunting.cz

Příspěvek byl publikován v rubrice Články v časopisech. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.